Greka

Když na tom nejsme my lidé po zdravotní stránce ideálnÄ›, není nám Äasto co závidÄ›t. JistÄ›, nemusíme tÅ™eba do práce nebo do Å¡koly a můžeme se povalovat v posteli a lenoÅ¡it, ale co z toho ÄlovÄ›k má, když mu není blaze ani na tÄ›le, ani na duÅ¡i? To už by kolikrát radÅ¡i do té práce nebo Å¡koly Å¡el, kdyby to Å¡lo.

Ale když nÄ›kde nÄ›co chytíme, je záhodno to vyléÄit. A pokud se bavíme o infekcích, je docela běžné, že se neobejdeme bez antibiotik, která bychom mÄ›li brát v případech, kdy je infekce bakteriálního původu a ne virová. Protože virům jsou antibiotika pro srandu.

Jenže ona jsou stále ÄastÄ›ji antibiotika pro srandu i tÄ›m baktériím. Říká se tomu rezistence a pÅ™edstavuje to stále zásadnÄ›jší problém. Protože co se stane, když antibiotika nezaberou? PochopitelnÄ› trpíme dál. Do chvíle, než dostaneme nÄ›co, co zabere.

Takové rezistence mikroorganismů na antibiotika ale pÅ™ibývá. A ty tam jsou doby, kdy byl považován docela obyÄejný penicilin za vÅ¡elék. Dnes už je tento tak Äasto neúÄinný, že tÅ™eba já ani nepamatuji, kdy jsem ho vlastnÄ› bral naposled.

A jak se to Å™eší, když antibiotikum nezabere? PÅ™ece jedinÄ› tak, že se to pÅ™eléÄí antibiotikem jiného druhu. Je-li nákaza odolná vůÄi jednomu antibiotiku, musí se použít jiné, odliÅ¡né. A tak nám vÄ›dci vymysleli už nejednu alternativu. Máme různá penicilinová antibiotika, máme cefalosporiny, tetracykliny, makrolidy… A co se tohoto typu léÄiv týká, mají vÄ›dci z oboru zamÄ›stnání jisté. Protože s délkou užívání a poÄtem pacientů, zejména tÄ›ch, kteří pÅ™edepsaná antibiotika neužívají tak, jak mají, roste riziko rezistence a tedy i potÅ™eba stále nových a nových antibiotik. Která se musí objevit.

Ale možnosti nových objevů jsou prý Äím dál menší. A roste poÄet infekcí, které jsou už dnes léÄitelné jen skuteÄnÄ› specifickými antibiotiky nebo už na nÄ› lidstvo dokonce lék nemá. Což je průšvih a velká výzva pro vÄ›du. Protože jinak reálnÄ› hrozí, že budeme umírat i na donedávna běžné a léÄitelné infekce. A nebude nám pomoci.