Lidé snà o cestách na jiné planety již od doby, kdy je prvnà astronomové objevili. A v poslednÃch desetiletÃch s rozvojem kosmických technologià se zdá, že jsme tomuto cÃli blÞe, než kdykoliv pÅ™edtÃm. Koneckonců jsme poslali napÅ™Ãklad sondy na Mars, takže cesty na nejbližšà planety nejsou mimo naÅ¡e možnosti. Jejich osÃdlenà je vÅ¡ak jiná otázka.
Â
Â
V prvnà řadÄ› je potÅ™eba urÄit, která z nich bude k tomuto úÄelu nejvhodnÄ›jÅ¡Ã. V prvnà řadÄ› musà být v obyvatelné zónÄ›. Ta vÅ¡ak zdaleka nenà tak velká. Jedná se o oblast, ve které panujà takové teploty, které jsou pÅ™Ãznivé pro život tak, jak jej známe. V naÅ¡Ã SluneÄnà soustavÄ› sem patřà VenuÅ¡e, ZemÄ› a Mars.
Â
Na výbÄ›r tedy máme mezi VenuÅ¡Ã a Marsem, pÅ™iÄemž obÄ› dvÄ› majà své problémy, souvisejÃcà pÅ™edevÅ¡Ãm s atmosférou. ZatÃmco na VenuÅ¡i je pÅ™ÃliÅ¡ hustá a s vysokým podÃlem sklenÃkových plynů, což znamená, že je zde až moc velký tlak vzduchu a samozÅ™ejmÄ› také teplota, u Marsu je tomu naopak – zde nenà žádná. Je pak jasné, že dÅ™Ãve, než se kdekoliv usadÃme, budeme muset tyto problémy Å™eÅ¡it.
Â
Â
U Marsu by se mohla situace na prvnà pohled zdát jednoduššà – pÅ™eci jen zde staÄà dodat potÅ™ebné plyny, napÅ™Ãklad pomocà řas a bakteriÃ, podobnÄ› jako se vyvÃjela na Zemi, jen ve zrychleném tempu. A to by bylo skuteÄnÄ› relativnÄ› jednoduché, kdyby nebylo jednoho drobného zádrhelu – Mars si kvůli chybÄ›jÃcà magnetosféře nedokáže atmosféru udržet. Pokud bychom jej tedy osÃdlili, museli bychom žÃt v uzavÅ™ených oblastech pod poklopem.
Â
U VenuÅ¡e naproti tomu máme problém ten, že zde je jà v podstatÄ› pÅ™ÃliÅ¡ mnoho a má navÃc nevhodné složenÃ. S tÃm se vÅ¡ak již alespoň dá nÄ›co dÄ›lat, alespoň v dlouhodobém hledisku. OvÅ¡em pÅ™i dnes známých metodách by trvalo tisÃc let, než by byla upravena tak, aby se na nà dalo žÃt. Je tedy jasné, že nové planety prozatÃm neosÃdlÃme.