Pokud někdo pohlíží na soukromé podnikání nezasvěceným okem, může ho mít za naprosto dokonalé zaměstnání. Podnikatel na rozdíl od nějakého zaměstnance nemusí volit jenom z prací, které se mu nabízejí, ale může dělat cokoliv, pro co se jenom rozhodne, podnikatel nemusí mít pevnou pracovní dobu a může pracovat třeba i jenom tehdy, kdy mu to zrovna vyhovuje, a stejně tak si kdykoliv bez problémů vzít i volno, nad podnikatelem nestojí žádný šéf a nekontroluje ho ani mu do práce nemluví. A co si podnikatel vydělá, to má. Což je super.
Méně super je ale fakt, že to zrovna s těmi posledně zmíněnými penězi nemusí být vůbec žádná sláva. Soukromý podnikatel má totiž jenom to, co mu jeho zákazníci zaplatí. A kde se takoví zákazníci seženou a jak se z nich peníze vymámí, to už je jenom na podnikateli. A když to tento nezvládne, může na nějaké a někdy třeba i na jakékoliv peníze zapomenout. A když mu pak nějaké příjmy chybí, ocitá se ve finanční tísni, ze které ho třeba může dostat už jenom půjčka.
Jenže kdo půjčí podnikateli, který má ekonomických problémů až nad hlavu? Pochopitelně málokdo. Pokud vůbec někdo. Ti, kdo mají peníze a půjčují je, je nechtějí jenom tak strkat do něčeho, co nezaručuje žádoucím způsobem návratnost. A když tedy nemá podnikatel ani příjmy, které by bankovní úředníci považovali za dostačující, ani čisté registry dlužníků, může na bankovní půjčku zapomenout. A může být rád, že mu pomůže aspoň hypotéka bez příjmu od nebankovní společnosti.
Proč právě nebankovní hypotéka? Je to prosté. Za nebankovní hypotéku se ručí nemovitostí, a není tedy důvod požadovat ještě jakékoliv jiné garance. I nemovitost dává jistotu, že se půjčené peníze splatí, a tak tady podnikatel půjčku dostane. A pak může normálně žít. A ostatní mu to budou závidět, i když tu až do splacení takového závazku vlastně moc důvodů k závisti není.